reportáže

reportáže > Odhalení pamětní desky Bedřichu Šupčíkovi

Bedřich Šupčík, český sportovní gymnasta, první československý olympijský vítěz, se narodil 22. října 1898 v Trumau u Vídně, v početné české rodině.  Tatínek František Šupčík byl kočí, maminka vídeňská Češka - Terezie roz. Mareschová. Bedřich Šupčík byl vychován u své tety Evy Skaličkové, sestry tatínka, v Kvasicích. Bedřichovi rodiče přispívali na výchovu dítěte. Posléze chtěli chlapce vrátit, teta chtěla jeho rodičům vyhovět, ale neuspěla. Bedřich se vzbouřil a utekl za ní na nádraží. „A víte co“ řekla prý tenkrát ta hodná teta z Kvasic rodině svého bratra  „Vy si nechte peníze a já si nechám chlapce“.

V Kvasicích navštěvoval základní školu a začal cvičit v Sokole. Pro zajímavost byl spolužákem spisovatele Jindřicha Spáčila. Cituji z jeho vzpomínek  -  Bedřich Šupčík byl veselý, dobře tělesně fundovaný chlapec, chytrý, vtipný. Od mládí však pronásledovaný těžkou oční chorobou. O to více v něm bylo houževnatosti a touhy prorazit v životě, dostat se vzhůru a uplatnit se. Jeho výkony na kruzích, bradlech a koni nás uváděly v úžas, jeho nevelká postava byla samý sval, žádná tělocvičná disciplína nebyla pro něho náročná. Dlouho nebylo nikoho v řadách našeho členstva, kdo by se odvážil s ním zápasit, až po čase, když přišel do jednoty pekařský pomocník Bedřich Chudoba. Bedřich Šupčík byl dobrý kamarád, v němž se síla a obratnost snoubily s dokonalými povahovými rysy, byl vždy ochoten pomoci, kde bylo třeba. Ještě v roce 1922 byl Bedřich Šupčík členem kvasického Sokola.

 Po návratu z první světové války se odstěhoval do Brna, kde pracoval jako domovník v báňské a hutní společnosti a stal se členem brněnského Sokola, který ho v roce 1924 vypravil na VIII. Olympijské hry do Paříže, kde jako první Čech a Čechoslovák získává první zlatou medaili ve šplhu na laně (dnes již neexistující disciplína) bez přírazu. Stalo se to 20. července na stadionu v Colombes v čase 7,2 sekundy na osmimetrovém laně. Další medaile byla bronzová za víceboj. (Poprvé se ve šplhu na laně soutěžilo na I. OH v Aténách v roce 1896, naposledy pak v Los Angeles v roce 1932.) Do nominace pro VIII. OH se dostal na poslední chvíli.  Krátce po návratu z OH v Paříži se oženil s Marií Ledinskou a založili v Brně rodinu. Později přesídlili do Prahy.

V roce 1926 získal titul mistr světa v soutěži gymnastických družstev v Lyonu. V r. 1928 to byla stříbrná medaile na IX. OH v Amsterdamu v soutěži

gymnastických družstev, 4. místo na bradlech a 6. v kruzích. V r. 1930 Lucemburku obhájil titul mistra světa v družstvech a skončil druhý na kruzích. Poslední mezinárodní vystoupení v roce 1931 přineslo Šupčíkovi bronz na kruzích a páté místo na bradlech.

V době 2. světové války a po ní se živil jako obchodní cestující s hasičskými přístroji. V roce 1948 jej postihl první infarkt a na naléhání rodiny se přestěhovali do klidného prostředí Horosedel odkud pocházela jeho žena. V této obci mu odhalil pamětní desku v roce 2003. Druhý infarkt ho odkázal do invalidního důchodu. Tehdy se o pomoc a podporu obrátil ke státnímu výboru pro tělovýchovu a sport, ale nepochodil. Začal si přivydělávat jako pojišťovací agent. Třetí infarkt se stal pro něho osudným. Zemřel v Písku ve věku 58 let. Je pohřben v urnovém háji na hřbitově v Mirovicích u Písku. Od roku 1993 se koná v Příbrami každoročně memoriál Bedřich Šupčíka ve šplhu na laně.

Pamětní desku věnovali obci Kvasice jeho fanoušci z Hradce Králové Pražské Předměstí a Brna II. Také zaslali do Kvasic lípu, která je zasazena na sokolské zahradě. Po rekonstrukci sokolovny, kde Bedřich Šupčík začínal cvičit, bude určitě důstojným místem pro pamětní desku tohoto vynikajícího sportovce. Kromě pamětní desky je také zmínka o Bedřichu Šupčíkovi v Muzeu Kvasice. Pamětní deska byla zhotovena ve zvonařské  dílně pana Jana Hajtmana, Nový Hradec Králové. Grafický list, uložen v Muzeu Kvasice, je od pražského akademického malíře Miroslava Míči.

Za všechno patří vřelý dík, především panu Bedřichu Lovákovi, z Hradce Králové.

Květa Koutňáková